Ebi 2000 - Jája & Kája

XVII ročník EBICYKLU

Očima tandemu Jája & Kája

Pohlednice ze Slovenské halušky utopené na samém konci tisíciletí

Pokud naše paměť sahá, spanilé jízdy EBIcyklistů od hvězdárny ke hvězdárně se zpravidla vyznačovaly pěkným, slunečným a suchým počasím, včetně toho, který se jel to léto před velkým třeskem. Pršívalo jen zřídka a pamatujeme dokonce i ročníky,kdy na žádného z EBIcyklistů nespadla ani kapka H2O. XVII ročník znamenal v tomto směru pravý opak. Snad je to tím, že se letos na východním Slovensku srazilo na 50 EBIcyklónů, snad si to příroda chtěla jen tak vynahradit, snad jsme měli Lenku Šarounovou obětovat všemocným bohům hned na začátku v  Košicích. Faktem zůstává, že když se vezme srážkový průměr z dlouhodobého hlediska, tak jsme se díky letošnímu ročníku zcela jistě dostali na dlouhodobý průměr.

EBIprolog

Brno – Košice, sobota 15. 7. 2000

Na rozdíl od vlakového spoje Intercity Košičan, ve kterém prý cestovali EBIcyklisté dokonce i u bicyklů v hytláku, probíhala naše cesta z Brna do Žiliny a odtud do Košic zcela v pohodě, v duchu klidu před bouří. V našem hytláku byl náš 14 dní starý tandemovitý oř takřka osamocen. Cestou jsme za okny pozorovali provazy deště a modlili se k vševědoucímu, vševidoucímu a všeslyšoucímu bohu Zazelovi aby utáhl kohoutek. Ještě jsme netušili, že si bude po celou dobu letošního EBIcyklu utahovat spíše z nás. V Košicích jsme si prohlédli překrásně renovovaný střed této východoslovenské metropole a do tmy se kochali barvami i zvuky místní zpívající fontány. Nakonec nám déšť připomenul, že je nejvyšší čas odebrat se za ostatními EBIly do Planetária v Centru volného času.

1. etapa

Košice – Čaklov, neděle 16. 7. 2000

První deštivý den v sedle. Na trati bylo nutné překonat pohoří Slánských Vrchů, ale ještě předtím na nás čekal jediný gejzír na Slovensku – v Herlanech. Měli jsme skutečně štěstí, protože tryskání vody bohaté na dva vodíky a jednu síru probíhá v asi 35 hodinových intervalech a tato událost nastala jako na objednávku právě v době, kdy tudy EBIcykl projížděl. Zazel nás zkrátka kropil svrchu i odspoda. V této souvislosti stojí za zmínku příhoda s objednáváním jídla. Restaurace, kde se někteří cyklóni hodlali posilnit obědem na druhou polovinu dne se po příchodu zprávy o počátku erupce téměř vylidnila. Servírka při tomto hromadném úprku bez placení žertem vyhrožovala, že si nás všechny najde, ale zřejmě je na podobné situace zvyklá, protože se s nimi pravděpodobně setkává v pravidelných 35hodinových intervalech. V samotném Čaklově pak na nás čekala ještě jedna gastronomická příhoda, kdy v místní restauraci vařil, roznášel i inkasoval celému EBIcyklu pouze jediný člověk a to samotný majitel. Na podobný nával nebyl vůbec připravený a tak to samozřejmě nemohl stíhat. Po chvíli rezignoval a nechal dokonce hosty aby si sami vařili. Když potom mělo přijít k placení, prý prohlásil: „A co byste mi platili. Vždyť jste si to sami uvařili.“

2. etapa

Čaklov – Kolonické sedlo, pondělí 17. 7. 2000

Podle nepotvrzené zprávy napršelo včera v oblasti Čaklova 62,8 mm srážek, čímž padl dvacetiletý rekord. Rovněž celý tento den byl ve znamení deště, i když ne již tak intenzivního. Naše dvoukolo fungovalo dobře a dovezlo nás nejprve do města Humenné, kde již pro nás bylo na místní hvězdárně připraveno občerstvení v podobě čaje a kávy a potom dále přes Sninu do obce Stakčín, kde jsme se vloupali na pozemek jednoho zajímaného pravoslavného kostela. Na Kolonickém sedle je v současné době ve výstavbě nová, velice pěkná hvězdárna, ve které bude instalován Slovenský národní teleskop (SNT) o průměru 1m. Prozatím však byla v kopuli k vidění pouze veliká vidlicová montáž a před hvězdárnou betonový model zrcadla. Největší službu nám zde poskytl krb ve společenské místnosti, na kterém jsme si poprvé usušili některé části oblečení a především naše jediné boty. Ten večer byl pohřešován Mirek Janata alias bludný holanďan, který beznadějně zakufroval ve vyhorlatských hvozdech a nakonec nalezl přes noc azyl u dobrých lidí ve vesnici Strihovec. Na hvězdárnu tedy dorazil přesně v duch MOKODEBu druhý den ráno.

3. etapa

Kolonické sedlo – Michalovce, úterý 18. 7. 2000

Po dlouhém sjezdu z Kolonického sedla jsme dosáhli nejvýchodnějšího místa letošního putování. Slovensko – Ukrajinské hranice v obci Ubľa. Nápisy v azbuce, rusky hovořící místní obyvatelstvo, nepříjemní celníci a především vízová povinnost, to vše dávalo jasně najevo, že dál na východ už to nepůjde. Cestou do Sobranců jsme odbočili z cesty a udělali si menší zajížďku do Ruské Bystré. Cestou jsme potkali v protisměru Mirka Janatu, takže jsme ho upozornili na jeho omyl a pak už se obdivovali snad nejmalebnějšímu dřevěnému kostelíku který jsme kdy viděli. Protože právě probíhala jeho rekonstrukce, dostali jsme se i do interiéru včetně zakristie. Druhý dřevěný kostelík v Ruském Inovci pro nás zůstal vzhledem k rozblátěné cestě nedostupný. Až do Michalovec pak probíhalo naše putování bezproblémově, jen na koupání v Zemplínské Šíravě nebylo ani pomyšlení. Pohroma nastala až na samém konci etapy. V Michalovcích jsme při výjezdu na hvězdárnu na chodníku v parku uhýbali autu městské policie tak, až jsme vyjeli mimo cestu a přitom zřejmě zdeformovali dráhu ložiska v našem pětikolečku. Ani naše celovečerní snažení ve spolupráci s nebeským mechanikem II Jiřím Krejzou nevedlo ke kýženému zprovoznění našeho oře a tak noc strávilo naše dvoukolo coby těžko použitelný a navíc rozmontovaný furtšlap.

4. etapa

Michalovce – Medzev, středa 19. 7. 2000

Na nejdelší etapu letošního ročníku vyrazila většina EBIcyklónů hned zrána. Zprovoznění našeho oře si nakonec vyžádalo zakoupení a instalaci  nového pětikolečka a řetězu a z tohoto důvodu jsme se na trať dostali až někdy po půl jedenácté. Nasadili jsme však poměrně ostré tempo a tak se nám podařilo dojet část pelotonu již ve Slanci. Během občerstvení v místním bufetu jsme si vyslechli rozhlasový příspěvek Dr. Kudzeje o budoucnosti SNT na Kolonickém sedle. Když jsme dále projížděli kolem východoslovenského ocelového města VSŽ ověnčeného různobarevnými čmoudíky, projevila se další trampota našeho oře, která nás potom provázela až do konce celé spanilé jízdy. Řetěz který nás spojoval se z přemíry vytahání uvolnil a vypadl z pastorků. Potřebný napínák řetězu jsme přitom měli pečlivě uschovaný v Brně. Nevíme, jestli bylo vytahání řetězu způsobeno Kájiným nadměrným zabíráním, či Jájiným vytrvalým bržděním, nicméně to znamenalo počátek obav, aby nám náš oř neumřel zejména v blízkosti některé cikánské kolonie, které ještě měly přijít. Ta první v Jasově na sebe nedala dlouho čekat a dojem který na nás udělala byl tak mocný, že jsme zcela zapomněli na prohlídku místního premonstrátského kláštera. V Medzevě nás pak přivítala zcela nová hvězdárna s krásným a velmi zajímavým interiérem, vynikajícím EBIgulášem a s největší Maxutovkou na Slovensku. Výrobcem její optiky je pan Holubec z Přerova, který se letošní spanilé jízdy rovněž zúčastnil. Je velice zajímavé sledovat tvůrce, jak se poprvé dívá na oblohu přes vlastní dalekohled. Bohužel jasná kometa Linear se před námi stihla schovat za mraky.

5. etapa

Medzev – Spišská Nová Ves, čtvrtek 20. 7. 2000

Dle itineráře nejkopcovitější etapa letošní spanilé jízdy. Nejprve jsme se však nechali vyfotografovat naproti medzevské hvězdárně před rodným domem prezidenta SR Dr. Rudolfa Šustera, ze kterého má být v budoucnosti vybudované muzeum. Při výjezdu z Medzeva jsme pak ještě stihli prohlídku 650 let starého a přitom funkčního vodního hamru. No a potom už kopce, kopce a zase kopce… Snad bychom si cestou stihli ještě něco prohlédnout, jenže nastaly značné potíže s naším ořem. Nový řetěz zakoupený v Michalovcích se ukázal jako naprosto nekvalitní a tuhý a neustále na pastorcích přeskakoval. Nejlépe snad závadu charakterizovala Jája když prohlásila, že řetěz vytvářel na své vodorovné části „hradbičky“. Navíc nám při sjezdu do Stožce praskla na zadním kole špice, takže se ráfek nechtěl vejít mezi brzdové čelisti. Myslím, že můžeme děkovat jen náhodě a blízkosti našeho anděla strážného Jiřího Krejzy, že jsme do Spišské přijeli na sraz pořádaný Dušanem Krchou včas. Rádi bychom zde vyzdvihli jednak večeři, kterou uspořádali Krchovi pro všechny účastníky EBIcyklu a rovněž zajištění volných vstupenek na místní přes 80 metrů vysokou kostelní věž, do Národopisného muzea a do třetího nejkrásnějšího ZOO na Slovensku. Škoda jen, že na věž byl omezený vstup a že následující den otvíralo ZOO i muzeum až v 10 hodin. Vzhledem k našim jiným povinnostem ve Spišské se tak již tyto atrakce nevešly do našeho časového plánu. Rádi bychom se rovněž zmínili o velké ochotě pracovníků místní prodejny bicyklů, kteří nám vyšli vstříc při výměně nešťastného řetězu a to i po pracovní době.

6. etapa

Spišská Nová Ves – Kežmarok, pátek 21. 7. 2000

Mamka něžnější poloviny našeho tandemu pochází právě ze Spišské Nové Vsi. Náš dopolední program byl proto věnován návštěvě hřbitova a nalezení hrobu předků, což jak se záhy ukázalo, nebyl nikterak snadný úkol. Z cestičky totiž není náhrobek při vší snaze čitelný. Dále svištěly kola našeho oře na Levoču, především do místního chrámu s 18 metrů vysokým oltářem od mistra Pavla z Levoče. Odtud jsme pak pokračovali přes Dravce (neznatelný gotický most, přes který Olga Kracíková asi třikrát přejela sem a tam a stále ho nemohla najít), Spišský Čtvtok a Vrbov na obsarvatoř SAV ve Staré Lesné. Zde byla zajištěna jednak prohlídka technického vybavení hvězdárny a rovněž jsme se zde nečekaně setkali s RNDr. Zdeňkem Mikuláškem, ředitelem naší domovské hvězdárny v Brně. Jak se ukázalo, ani místní astronomové, ani místní geofyzici nejsou sto cokoliv změnit na vytrvale nepříznivém počasí. Večer zase pořádně pršelo a celé panorama Tater se beznadějně utápělo v mracích.

7. etapa

Kežmarok – Kežmarok, sobota 22. 7. 2000

Poslední etapa letošní spanilé jízdy (tzv. tatranské překvapení) byla výjimečná v tom, že se jednalo o etapu okružní a také v tom, že pro mnoho EBIcyklónů byla z velké části pěší. I náš tandem zanechal svého oře v areálu observatoře ve Staré Lesné a vydal se po vlastní noze vzhůru pod oblaka na Skalnaté Pleso. Když jsme dorazili na místo, většina účastníků již čekala na prohlídku této slavné hvězdárny. K prohlídce se rovněž připojila jedna japonská babička se svým průvodcem, což dalo celé akci jistý punc exotiky. Počasí bylo celý den velice proměnlivé, většinou jsme však stihli kličkovat mezi kapkami deště. Při výstupu na Pleso bylo příjemně pod mrakem jen s jednou menší přeháňkou, během prohlídky hvězdárny padaly kroupy a při sestupu občasný déšť. Velký liják se spustil až v době, kdy jsme se chystali k hromadnému odjezdu ze Staré Lesné, a myslím, že kdyby byla Lenka Šarounová po ruce, tak by ji náš hejtman už skutečně těm bohům obětoval. Večer jsme potom společně zašli na večeři do kežmarského hotelu Klub (toto zařízení lze jen doporučit). Asi ve 22:30 jsme se nakonec všichni shromáždili v tělocvičně, kde hejtman oficiálně ukončil letošní ročník spanilé jízdy – TisÍcročnou VÝCHODOslovenskou halušku.

Co dodat.

XVII ročník EBIcyklu je mrtev. Ať žije ročník XVIII.

Ing. Karel Trutnovský & Jana Paulíková

Zpět na seznam článků



Vložit nový příspěvek  |  Zobrazit vše  |  Sbalit vše